Gruzínský pes_Bicho Chilli Khuti Lari

Před měsícem jsem si na trhu v Tbilisi zcela neplánovaně pořídila štěně. Stál mě pět lari. Každý se mi za to smál. Děvčata ze Slovenska mi pomohly vybrat a přemluvit, takže to bylo vlastně československé skautské štěně. Svého rozhodnutí jsem nelitovala. Byl to úžasný měsíc. Včera ho srazilo auto. Pochovali jsme ho v parku u místního kameníka. Myslím, že za ten měsíc toho se mnou procestoval víc než většina lidí. Hned druhý den, co jsem si ho pořídila, zažil jízdu maršrutkou do Batumi, poté i stopoval, viděl moře, spal na pláži, na zpáteční jízdu  se vezl v kamionu. Přišlo mi hrozně vtipné, když takovéhle štěně zastavilo obří kamion jen kvůli tomu, že se on sám musel vyčůrat. Strávil týden se slovenskými a gruzínskými skauty. Byl na výletě v Arménii bez pasu, takže se schovával přes hranice v maršrutce. Nocoval v hostelu, ze kterého pak poblil a pokadil celý Yerevan. Měli jsme oba velké štěstí, že jsme se našli. Jak jsem psala, koupila jsem si arménský 25 letý koňak. Popíjím si ho na jeho počest.
Jít s ním po ulici s vodítkem bylo pro místní něco neuvěřitelného. V Arménii to bylo snad ještě horší. Přišlo mi, že vidí poprvé štěně. A ještě k tomu na vodítku. Přemýšlela jsem, že kdybych šla nahá s ním po ulici, tak by si mě nikdo nevšiml. V Gruzii ani v Arménii nejsou lidé zvyklí mít psi jako domácí mazlíčky. Anebo jen zřídka. Znají jen pouliční psy, a občas tak přistupovali i k Chillimu, dokud jsem jim nedala najevo, že patří ke mně. Zažila jsem situace, kdy lidé přecházeli na druhou stranu chodníku, když viděli Chilli. Báli se ho. Na druhou stranu jsem viděla naprosto šťastné lidi, když se s ním mohli pomazlit. Pak mi ho nechtěli ani vrátit. Ale každý, naprosto každý, ať už v Gruzii nebo v Arménii na něho mlaskal. Málokdo si ho chtěl pohladit, ale každý ho přivolával. I z auta na něho volali. Zvláštní bylo, že Chilli rozpoznal místní od cizinců. K místním nikdy nešel a nechtěl, aby ho hladili. Oproti cizincům, ke kterým přicházel dobrovolně a s nadšením. Nejraději měl slovenské a francouzské skauty. A když odjeli, vždycky, když jsme se vraceli z procházky, si sedl před jejich byt. Teď už tu sedávám jen já.