Vítejte na blogu evropských dobrovolníků a dobrovolnic, které vyslala YMCA v ČR!

úterý 31. května 2016

¡Hola, Granada!

Vzpomínky na Evropskou dobrovolnou službu v Maraceně, přilelhlém městečku u Granady 

  

  Tyto řádky píši rok poté, co jsem koncem dubna 2015 odjela na Evropskou dobrovolnou službu na jih Španělska do malého městečka Maracena kousek od své milované Granady. Granada byla a je mojí srdcovou záležitostí od doby, kdy jsem s přáteli v únoru 2014 podnikla roadtrip po jihu Španělska. Zdrželi jsme se ve městě na jednu noc a naprosto mě okouzlilo, místo turistů tu byli cestovatelé a místo letních 40°C bylo příjemných středoevropských 15°C. A já věděla, že se chci ještě někdy vrátit a poznat ji lépe. Proto, když jsem se rozhodovala o půl roku později, kam na EVS, tak volba byla jasná, mojí prioritou tedy byl výběr místa (tedy forma) a nikoli idea a cíle organizace (tedy obsah).  Což se později ukázalo jako velká chyba.
    Do Granady jsem doletěla v druhé půli dubna, předtím jsem se dost zabývala myšlenkou, kdo asi budou další účastnice projektu, mohla jsem jen doufat, dost jsem se toho obávala, protože jsem typ člověka, který nesedne úplně každému.Jaké bylo tedy překvapení, když na mě  na letišti čekaly dvě sympatické holky, jednou byla moje mentorka Gloria, Španělka, co byla 2 semestry na Erasmu v Římě a po návratu domů si chtěla tímto způsobem udržet  cestovatelského ducha. Druhou byla Emillia, která byla vyslána německou organizací, ale jak se ukázalo (řeklanám to), tak Emillia byla Polka, co ve 13ti letech přišla do Mnichova s maminkou a sestrou za otcem, který v Německu začal postupně pracovat. Emillia tam vystudovala střední a vysokou školu, obor antropologie. Když jsme dojely do bytu, který byl velkorysý, čekala tam na mě má druhá spolubydlící, což byla Zuzana, která byla také z Čech a bylo jí teprve 19. Naše seznámení bylo lehce rozpačité, protože jsem kvůli ostatním mluvila anglicky, a Zuzaně jsem ostentativně řekla, že s ní nebudu komunikovat česky. Po několika dnech se ukázalo, že Zuzana je v některých aspektech dospělejší než já. No, abych se moc nedojímala a nenapínala Vás, tak jsme se – Emillia, Zuzanka a já během týdne staly nerozlučnou trojkou a naše pouto sílilo díky nasledujícím okolnostem, které s hodnotami EU a demokracie měly jen málo společného. Organizace, kde jsme vykonávaly EVS, se jmenovala Espacio Joven, česky Centrum mládeže. Organizace byla provozována místní radnicí, což se z našeho pohledu postupně vyjevovalo jako problém.   

   Centrum bylo rozděleno na dvě části tzv. Ludotéku, herna pro děti předškolního věku a našeho prvního stupně. Děti tam chodily po školce a po škole si hrát, kreslit si apod. Druhá část byla zaměřena na teenagery, byly tam dvě počítačové učebny, dva taneční sály, zkušebna pro kapely, jazyková učebna, obstojně vybavená kuchyň a hala, kde byl kulečník a stoly, kde se daly hrát různé stolní hry nebo si prostě jenom povídat. Hned u vstupu celému prostoru vévodila recepce. Když jsem po svém příjezdu poprvé vstoupila do Espacia, tak jsem byla ohromena, jak velkoryse je prostor vybavený a opravený, to jsem ještě netušila, že to jsou jen krásné kulisy ve velmi špatném divadelním představení. Ředitel Espacia Joven, místní politik Juan García, mi připravil okázalé přivítání, bohužel neuměl slovo anglicky, takže jsme komunikovali za pomoci mé mentorky Glorie. 

   Od začátku nám bylo řečeno, že budeme pracovat na Evropskych projektech mládeže, problém byl, že opravdu nikdo v organizaci nemluvil anglicky, takže jsme od začátku suplovaly administrativní sílu v komunikaci se zahraničními partnery. Hned na začátku jsme dostaly za úkol do jednoho týdne vyhledat evropské výměny mládeže a u 30ti z nich mít navázanou spolupráci. Juan v žertu řekl, že když to nezvládneme, tak Emillia nedostane svoji dovolenou. Tato situace byla první indicií, že tu něco neprobíhá v pořádku. Postupně jsem nahlédly do „fungování“ organizace, které se řídilo v podstatě jedním pravidlem. Tím pravidlem byla osobnost a momentální nálada Juana. Co nám přišlo alarmující a neomluvitelné bylo, že 1.) nikdo nás fakticky nekoordinuje, jen plníme Juanova přání a rozkazy 2.) na výměny mládeže jezdí jen kamarádi zaměstnanců Espacia a dcery Juana tzn. neexistuje žádný objektivní a férovýzpůsob výběru, 3.) na výměny jako lídři jezdí jen nejloajálnější zaměstnanci 4.) a až na jednu výjimku nikdo z nich nemluví anglicky. Po tomto rozčarování, které provázela morální kocovina a velké pocity zklamání, jsme se s holkami jednou večer na bytě rozhodly, že to takhle nemůžeme nechat, že nechceme být loutkami v Juanově scénáři v divadelní hře EuroMaracena. A tak jsme daly hlavy dohromady a sepsaly argumentaci v jakých bodech organizace,kterou Juan zastupuje, nedodržuje smlouvu o aktivitách v rámci programu EVS, kontaktovaly jsme naše mentory a sjednaly si s ním schůzku. Následujícího dne došlo k setkání, kde jsme mu sdělily naše pochybnosti ohledně chodu evropských programů v organizaci. Celou záležitost si vyložil jako útok na svou osobu, protože dosud nepochopil, že je povinností supervizora naslouchat svým dobrovolníkům a být schopen přijmout zpětnou vazbu. Po tomto momentě celou záležitost převzala do rukou jeho manželka Paqui, vystudovanáadvokátka, místní politička, v té době vykonávající funkci ředitelky Centra pro ženy v nouzi a spoluzodpovědná osoba za čerpání peněz ze zdrojů EU. Podle stanov EVS se obě strany musely snažit o nápravu situace. Během 14ti dní přijelo několik kontrol, jak z krajského úřadu pro mládež a vzdělávání, tak přímo z Národní agentury, jejíž hlavní kompetencí jsou programy EU, kde nám bylo vysvětleno, že Maracena s EU programy teprve začíná a že bychom měly být trpělivější a naopak je naučit, co umíme. Na tomto principu je vystavěna celá základní myšlenka evropských výměn mládeže. Jenže uvádění této myšlenky do praxe za podmínek, kdy v hostitelské organizaci přežívají zbytky feudálního uvažování, je poměrně náročné. Do týdne od posledního schůzky se zástupci Národní agentury a Krajského úřadu jsme po formálních náležitostech ukončily EVS.

Ale abych nekončila pesimisticky, tak jsem i přesto všechno, za možnost tohoto pobytu moc ráda. Začala jsem díky ní opět věřit v lidskou sounáležitost, především díky odhodlanosti Emillie, profesionalitě Zuzanky a pomoci Glorie a dalších lidí z Maraceny mimo struktury Espacia Joven a upřímné podpoře Ivy Šípkové z mojí vysílající organizace.

Díky Vám všem.

Muchas gracias a todos.
Thank you to all of you.
Dziękuję wszystkim.
Vielen Dank an alle.


 
zprava: Gloria, Zuzanka a já na procházce večerní Maracenou, která žila  volbami do místního zastupitelstva, foto: Emillia

Gloria a já hrajem v Espaciu Joven kulečník, foto: Emillia


Zuzanka a já po dosažení vrcholu na horu, na kterou jsme se koukaly z okna našeho bytu, foto: Emillia

Zuzanka a já na výletě k nedalekému jezeru, foto: Emillia

Já s jezerem, foto: Emillia

neděle 22. května 2016

Krize v polovine pobytu a jarni „refresh“ aneb paty az sedmy mesic meho pobytu v Karlsruhe

Ve svem poslednim prispevku jsem koncil informaci o zajezdu do Rakouska, ktery jsme poradali. Nasledne me cekaly pomerne narocne tydny, kdy jsem zacal premyslet o tom, co tu vlastne delam a jestli bylo vyjeti na EVS tim nejlepsim rozhodnutim, do toho se pridaly i komplikace doma v Cesku viz na nasledujicich radkach…

Jaro dorazilo do Karlsruhe ... konecne

Po mem prijezdu z Rakouska jsme rozjeli vyberove rizeni na EVS dobrovolnika do materske skolky v Ettlingenu, krome konecne administrativy (to znamena priprava dokumentu a komunikace mezi hostujici, koordinujici a vysilajici organizaci) padl cely proces na me, coz me potesilo. Vyberove rizeni jsem uz jednou vedl a to na pristiho dobrovolnika pro nasi kancelar v Karlsruhe pro pristi rok. Konkretne se jednalo o propagaci tohoto konkretniho EVS pobytu, sber prihlasek, komunikace s kandidaty, rizeni Skype pohovoru a podobne.

Koncert Paula Kalkbrennera ve Strassbourgu

Po zdarnem dokonceni celeho procesu tykajiciho se vyberoveho rizeni pro Ettlingem me cekal mesic nabyty ruznymi skolenimi, treninky a podobne, ktere byly predevsim v prubehu vikendu a i v prubehu velikonoc. Jednalo se napriklad o prvni pomoc, trening na horolezecke stene, v lanovem parku (jisteni apod.) a obecne treninky pro vedouci zajezdu, ktere poradame. Na jednu stranu musim rict, ze tato skoleni byla skutecne prinosna, na druhou stranu jsem pak nestihal praci v kancelari a kolikrat zustaval dele nez obvykle. Dalsim problemem bylo to, ze ja jako jedinny cizinec jsem byl „vhozen“ do velke skupiny Nemcu, kteri mezi sebou samozrejme komunikovali nemecky a i seminare byli v nemcine. V jazyku stale nejsem zdaleka perfektni, nektere detaily konverzace mi stale unikaji a domu jsem se nasledne vracel pomerne casto dost vycerpany a ne zrovna s nejlepsi naladou, jelikoz jsem krome povinnosti spojenych s EVS prakticky nic moc nestihal.
V teto dobe jsem se rovnez s odstupem dvou tydnu dozvedel, ze muj deda a rovnez otec na tom nejsou zdravotne v poradku. Po tomto mesici jsem se tedy rozhodl, ze si budu muset promluvit se svoji mentorkou a to konkretne o tom, jak to bude vypadat v nasledujicich mesicich, aby se cely prubeh zamlouval i me a rovnez to, ze si preji minimalne jednou za mesic podivat se domu a navstivit sveho otce a dedu.

Sraz z kamarady z Erasmu v Berline

Byl jsem rad, ze mi nasledne v praci vysli vstric. A to jak v ramci mych predstav ohledne nasledujicich mesicu meho EVS pobytu, tak i ohledne prani prodlouzeneho vikendu v Cesku kazdy mesic. V navaznosti na tuto skutecnost jsem se po mesici plnem ruznych skoleni sebral a odjel na cely tyden domu, to bylo na zacatku dubna.

Po mem navratu z Ceska doslo k velkemu zlepseni, predevsim jsme si naplanovali nasledujici mesice tak, aby to vyhovovalo jim a i mne. Do konce sveho pobytu me tedy budou cekat 3 cervencove tydny na primestkem tabore, 15 dni na jazykovem zajezdu v Anglii a pote jeste 5 dni na pocatku zari v nasem lezeckem centru. Po navratu z Ceska jsme rovnez rozjeli dalsi vyberove rizeni na nekolik EVS dobrovolniku pro materske skolky a detske skupiny primo v Karlsruhe. Cely proces byl opet na mne s tim rozdilem, ze se nejednalo o jednu pozici, jako v predeslych mesicich, ale o pozic sest a navic jsem musel byt jeste v kontaktu s vedoucimi techto skolek/skupin. Cely proces jsme bez nejakych vetsich zadrhelu dotahli do uspesneho konce a ja se jiz nemuzu dockat az se se vsemi vybranymi dobrovolniky v zari setkam tvari v tvar.

Vylet do mestecka Ettlingen

Posledni dudnovy tyden me cekal „midterm“ seminar ve Stuttgartu. Byl jsem plny ocekavani a doufal jsem, ze tento seminar bude minimalne tak skvely jako ten prvni. Bohuzel se tak nestalo. Prvnim problemem bylo, ze nase skupina byla pomerne mala a citala pouhych 11 lidi, program byl zdlouhavy a vedouci treninku pomerne nudni. Na druhou stranu jsem byl rad, ze cely seminar byl v nemcina a rovnez cela skupina se mezi sebou dorozumivala v 90 procentech v nemcine. Jednim s ucatniku byla Emma z Danska, s kterou jsem se zucastnil prvniho EVS seminare v Mnichove, a jedno odpoledne jsme se sesli s dalsim ucastnikem prvniho seminare, ktery prave pusobi ve Stuttgartu. Jeden den jsme si udelali rovnez vylet do nedalekeho Ettlingenu, coz je narozdil od Stuttgartu, coz je krasne historicke mestecko. Po navratu me cekal dalsi prodlouzeny vikend v Cechach, kdyz jsem se vratil zpet do Karlsruhe, tak mi bylo receno, ze pokud nemam neco urgentniho mohu opoustet kancelar v nasledujicich par tydnech o neco drive, vzhledem k tomu, ze predesle tydny jsem travil v praci vice casu, nez je dle EVS pravidel pripustne. V souvislosti s tim musim rict, ze poslednich par dni, i vzhledem k lepsimu pocasi, si tyto dny uzivam. Po praci si jdu lehnout na travnik do mestskeho parku, kde si ctu, chodime pravidelne na brusle, grilujeme na terase, objevuji kavarny a dalsi podniky ve meste, mam vice casu na kulturu, setkavam se s lidmi, na ktere jsem nemel predesle tydny moc casu a podobne. Minulou nedeli jsme rovnez navstivili jednodenni hudebni festival elektronicke hudby. Na ruznorode hudebni akce chodim v Praze pomerne casto, tak mi tato udalost udelala moc velkou radost.

Sraz s kamarady z prvniho EVS seminare ve Stuttgartu

Malem jsem opomnel rovnez poznamenat, ze v uplynulych dvou mesicich jsem mel take usporadat dve akce v nasem firemnim klubu „Cave“. Na brezen jsem naplanoval udalost „International Dinner“, kam mel kazdy z ucatniku prinest typicke jidlo zeme, ze ktere pochazi. Priprava prostor, propagace a dalsi veci s tim spojene mi daly pomerne zabrat, jelikoz jsem byl na vse sam, na druhou stranu v samotny den akce mi dva z kolegu pomohli. Musim rict, ze tato prvni akce se velmi podarila, prostor byl preplneny a v jednu chvili v nem nebylo k hnuti, navic i diky spotrebe napoju, jsme skocili pomerne ve velkem plusu a ohlasy byly velice pozitivni. Druhou akci, ktera se konala v dubnu, byl „Czech Evening“. Tyden pred samotnou udalosti jsem mel zrovna cestu do Ceska, tak jsem nakoupil velke mnozstvi typickych potravin a podobne.  V souvislosti s financnim vysledkem me predesle udalosti mi byl rovnez povolen jeden welcome drink pro kazdeho.  Welcome drinkem bylo samozrejme ceske pivo. Cela priprava byla o neco narocnejsi v porovnani s predeslou udalosti. Priprava prostor, jidla, nakup napoju, prezentace formou posteru byla ciste na mne. Rovnez s prubehem teto akce jsem byl nanejvys spokojen, dorazilo velke mnostvi nemcu, mezinarodnich studentu a dalsich lidi z ruznych zemi, kteri v Karlsruhe pracuji a rovnez nekolik osob ze zdejsi male cesko-slovenske komunity. Diky predeslym dvou akcim mi tedy bylo navrhnuto, abych si pripravil dalsi vecer s nejakym tematem.

Mnou poradane udalosti - International Dinner a Czech Evening

Jak je videt, posledni dva-tri mesice byly pomerne nabyte. Ikdyz jsem se potykal s jakousi krizi v polovine meho pobytu, na kterou jsme byli na predodjezdovem skoleni varovani, tak veci se dali opet do poradku a ja doufam, ze to bude stale lepsi a lepsi J.

Viele Grüße
Zdenek K.