Uplynula další slušná řádka měsíců a mě téměř připadne, jako by to bylo
pár týdnů. Nejspíše je to tím, že nyní už povinností, kterých bylo
třeba zvládnout kvůli nedostatku dobrovoníků, není tak velké množství.
Poviností pro nás je být po ruce učitelům ve školce. Nicméně i toto již
dávno není žádná povinnost. Spíše naopak,se to stalo highlightem mého
dobrovolnictví.
Když již mluvím o školce, dovolím si
zmínit, že nyní mám také možnost děti vyučovat angličtinu. Obával jsem
se z toho, zda něco takového zvládnu. Ale nyní po pár měsících mám
radost, že děti se přece jen něco naučily. Je to pro mě výzva každý den a
jsem za tyto výzvy velmi vděčný.
Program Erasmus+ není
karierně zaměřený, ale je zaměřený osobní růst člověka. Zjistil jsem, že
když člověk nemá odhodlání využít tento čas produktivně a zdokonalovat
se. Může ten rok zcela klidně promarnit.
Význam svojeho
dobrovolnictví také vidím v tom, že můžu být součástí komunity lidí,
které zachránil Ježíš Kristus. A lidí kteří chcou zprávu, že život má
smysl v Něm, sdílet dál. Takže velkou částí mého dobrovolnictví, je
možnost studovat budování komunity a zároveň budovat i vztah s Ježíšem
Kristem. A samozřejmě žít v komuntě, která tohke nabízí. Takovéto
možnosti by se mi nedostalo v takovéto míře, kdybych studoval nebo měl
civilní práci.
Daniel Látal
