Víkend
strávený v Yerevanu. Všechny peníze utracené, aniž bych věděla za co
konkrétně. Horko. Žízeň. Ale byl to krásně strávený víkend, užili jsme si to. Vyrazila
jsem spolu s posledními dvěma slovenskými skauty, kteří tu byli na měsíc, a naší novou kolegyní
Petrou také z České republiky, která nás bude těšit svou přítomností čtyři
měsíce. 
Upřímně
přiznávám, že Gruzie se mi líbí víc. Yerevan je bohaté a moderní město. Působí
evropsky. Čisté chodníky, klidní řidiči, moderní budovy, žádný chaos. Ale na
památky Yerevan není tak bohatý jako Tbilisi. Gruzínky jsou mnohem hezčí. Holky
z Arménie jsou umělé, není to přirozená krása jako u gruzínek. A Gruzínci
jsou více elegantnější. A taky si myslím, že Arménci nejsou tak přátelští jako
Gruzínci. Jako turista se cítím bezpečněji v Gruzii. Je to jen můj
pocit, názory se mohou měnit. Protože spousta lidí tvrdí, že příroda je
krásnější právě v Arménii. Takže se tam musím rozhodně ještě vrátit, abych
to prozkoumala. Času mám dost.
Rozdíl
mezi koňaky zatím nemohu posoudit. A v tomto směru musím být naprosto
objektivní. Přeci jenom tyto poklady patří do mé sbírky mých degustací.
I
když jeden rozdíl můžeme vidět již nyní. Arménský koňak dostal před sto lety přímo od Francouzů výjimku k užívání názvu koňak. Takže správně je arménský koňak a gruzínské brandy.
Co se týká ocenění, vítězí arménský koňak Ararat. Co se týká chuti, o tom
určitě bude další článek. Osobně jsem si přivezla King Pap 25 letý. Pochopitelně
v menším balení, přeci jen jsem dobrovolník. A na rovinu říkám, že o tento koňak se
nedělím.
Pro
mě nejpříjemnější pocit byl na hranicích na cestě zpátky, kdy jsem mohla začít
mluvit gruzínsky (tím myslím těch pár slov, které umím) na celníka, který tím
byl velice potěšen. Inu, domov, sladký domov J.
Žádné komentáře:
Okomentovat