Ahoj! Nějak nám to tu zmírá! Jak se všichni máte?

Velikonoce?

Ahojte dobrovolníci a dobrovolnice,
jak se vede? Nechcete se s námi podělit o to, jak se ve vašich zemích slavily Velikonoce? Je to jiné než u nás? Holky, vy jste měli asi letos štěstí, protože jinde tak zvrácené zvyky jako u nás nejsou, že? No, to já jsem tomu neutekla:)
Jak jinak probíhají vaše projekty? Jde vše hladce?
U nás v Ymce vše OK, dokonce nám schválili další projekt do Gruzie a nás vlastní první hostitelský projekt. Takže od září tu budeme mít Islanďana a Bělorusku! Už se moc těším, i když to bude spousta práce...
Přeju fajn jarní dny!
Alžběta

Opět zdravím z Madridu,

Pokusím se vám nějak smysluplně sdělit své nové zážitky a poznatky ze Španělska, ale předem se omlouvám za svojí češtinu. Stav věcí je takový, že nemám pocit, že by se nějak výrazně zlepšovala moje španělština, zato s angličtinou a češtinou to jde dost z kopce J. Ale abych byla upřímná občas jsem sama překvapená, že začínám být schopná komunikovat ve španělštině. Pravdou je, že zejména s cizinci, s většinou Španělů je to stále těžké. Nicméně poměrně brzy jsem začala praktikovat metodu, že pokud nevím správné slovo ve španělštině, použiji anglické a přidám –os, -es na konec a kolikrát to dokonce vyjde.

Práce je tu víceméně stále stejná, je to specifický projekt v rezidenci, kde není tolik možností cokoli měnit, protože lidi zde žijící potřebují mít svou „rutinu“, svoje jistoty. Nicméně mám pocit, že tu skutečně dělám něco užitečného a je to opravdu hodně zkušeností. Jsem lehce za polovinou pobytu a už teď se bojím, že se mi po nich bude hrozně stýskat.

Jinak musím říct, že pobyt zde skutečně boří mé stereotypy, setkávám se tu s lidmi z celé Evropy a ve výsledku jsme všichni stejní s různými specifiky, jako např. že Francouzi mluví opravdu velmi roztomilou angličtinou, Italové zase mluví pomocí rukou a „zpívají“ i ve Španělštině, Němci chodí na čas J (až na mého Němce – druhého dobrovolníka, který žije se mnou v rezidenci). Jedině čas od času mi chybí komunikace v češtině, protože ačkoli s většinou dobrovolníků můžu mluvit anglicky a ačkoli se anglicky učím od útlého dětství, nedokážu se vyjádřit stejně jako v češtině, a jak je pak člověk vděčný třeba jenom za polštinu, tomu bych dřív nevěřila. J

Španělé jsou v porovnání s Čechy mnohem více otevřenější, více se vzájemně dotýkají, člověk je z toho zpočátku poměrně zmaten, když vás olíbavají zcela cizí lidé při prvním setkání. Ale už jsem si na to zvykla a myslím, že bychom to v Čechách taky měli zavést ;-).

Jedna taková zajímavost, která mě nepřestane fascinovat, jakmile přijdete do metra ve dvou a nejsou dvě místa volné vedle sebe, pokaždé se nám stalo, že si lidé kvůli nám přesedli, abychom mohli sedět u sebe. Musím říct, že v pražském metru jsem nikdy neviděla něco podobného.

Já mám spoustu věcí ke sdělení, (třeba víte, že ve Španělsku žijí supi ve volné přírodě) ale nechce se mi tu zaplňovat celý blog svým obsáhlým vyprávěním, tak napíšu zase příště. Doufám, že se všichni máte na svých projektech krásně, a že si o nich někdy budeme moci popovídat na nějaké schůzi exEVSdobrovolníků. :-* Un abrazo

P.S. Na obrázku je Caracola, je to součástí projektu mé hostující organizace. Dostali jsme panenky a pomocí nich sdílíme na fotografiích své zážitky z EVS.

o EVS na Islandu...

účastníci zájezdu
v sirných koupelích

s Evčou, naší ex-dobrovolnicí

Milé dobrovolnice a milí dobrovolníci! Abyste si nemysleli, že Vaše koordinátorka pořád jenom sedí v kanclu Na Poříčí, tak jsem se rozhodla vám napsat nějaké zážitky z projektu na Islandu, kde jsem byla od 17. do 23. února.

Projekt organizovala islandská církev Glerarkirkja, která sídlí v Akureyri a je zároveň hostitelskou a vysílající organizací EVS. Cílem projektu bylo zhodnotit uplynulých 7 let s EVS dobrovolníky a jejich koordinátory. Nakonec se nás sešlo 10 dobrovolníků a 4 koordinátoři z Rakouska, Německa a já za ČR. Musím uznat, že to byl skvělý nápad! Naše dobrovolnice se do městečka Akureyri vrátila a dnes tam žije už čtvrtým rokem (tak vidíte, jak může EVS dopadnout:), proto jsem bydlela u ní a moc jí tímto děkuju za fajn společnost, přístřeší, ručník a oblečení (na cestě na Island se mi ztratil kufr a přišel až 3. den).

Hostitelský projekt organizace Glerarkirkja se skládá z práce ve školkách a s mládeží. Dobrovolníky byl hodnocen velice pozitivně, a to hlavně díky celkovému přístupu a velkému nasazení místního koordinátora Pétura. Exkurze po místních organizacích ve městě navíc ukázaly, žde je možné projekt dál obohatit o spolupráci s místním klubem pro mládež, radnicí nebo kulturním centrem.

Na projektu jsem se dozvěděla hodně o tom, co dobrovolníci potřebují, jak se na EVS můžou cítit a na co si dát pozor při organizování EVS. Doufám, že budu schopná získané znalosti použít i prakticky a to jak ve vysílání, tak v hoštění, které plánujeme od září... Projekt se odehrával v městě Akureyri, které leží na severu Islandu. Je to sem sice štreka, ale návštěva stojí za to! Navíc jsme měli možnost vidět také vodopád bohů Godafoss a vykoupat se v sirných jezírkách Mývatn. V půlce školení jsme se z Akureyri přesunuli na "venkov", do odlehlého rekreačního zařízení u zamrzlého jezera Vestmansvatn. Poslední den jsem strávila v Reykjavíku s naším snad budoucím dobrovolníkem, který mě provedl po všech pamětihodnostech a ukázal mi i místní YMCA / YWCA (na Isladu pod zkratkou KFUM / KFUK). Z Islandu jsem si odvezla mnoho pozitivních zážitků, nové podněty pro svou práci a v neposlední řadě i nové kontakty. Jen jedno je mi líto, a to , že nevím, kdy se do této nádherné země zase podívám...

Pozdravy z Holandska

Zdravím všechny dobrovolníky (hlavně ty, kteří jsou z Ymky):-)

Jak se Vám daří na Vašich projektech? Všechno klape?

Již uběhlo půl roku, co jsem v Holandsku a ještě mám druhý půl rok teprve před sebou. I midterm jsem už absolvovala, přesně minulý týden. Kdo ještě nebyl na tomto školení, má se na co těšit! Je prima potkat na jednom místě tolik kultur, národností. Jsem moc ráda, že je hlavním jazykem EVS angličtina, protože je mnohem jednodušší než holandština. Stále s ní bojuji :) Organizace, ve které pracuji (Atlantic Bridge) je velmi kvalitní organizací. Pro studenty jsme například připravili před Vánocemi - Thanksgiving day, Christmas diner, kdy jsme prezentovali typická jídla, která se před Vánocemi připravují v Německu, Česku (samozřejmě bramborový salát s řízkem :-)), Rumunsku, Nizozemí, Španělsku a USA. Další aktivity jako jsou festivaly pro mládež, budeme připravovat o velkých letních prázdninách.

Pro mne bylo velkým zážitkem lyžování v Holandsku, ve velké zimní hale. Zasílám fotečku z lyžovačky.

Přeji všem dobrovolníkům hodně pěkných zážitků a žádný culture shock :-)

Monika D.

Zážitky z Berlína...

Ve dnech 24. až 29.ledna jsme byli spolu s dalšími dobrovolníky z okolí pozváni na "Grüne Woche" do Berlína, což je největší světový veletrh zemědělství, výživy a zahradničení. Měli jsme také svůj vlastní stánek, kde jsme představovali náš projekt, který se týkal plýtvání potravin. Snažili jsme se lidi oslovit a zaujmout, ale to víte, když nic neprodáváte a když se u vašeho stánku nekonají žádné ochutnávky, lidi se vám vyhýbají obloukem:-) I přesto jsme si veletrh dosyta užili, celkem bylo možné navštívit přibližně 22 hal, ve kterých bylo k vidění všechno možné i nemožné (doteď nechápu, jak souvisí masážní stoly nebo žehličky se zemědělstvím:-)). Samozřejmě nechyběly stánky s tradičními pokrmy dané země, takže jsem neváhala a při první příležitosti navštívila český stánek s frgály a vlčnovskými koláčky,mňam! Teprve v Německu jsem plně docenila českouchyni:-) Také jsem měla možnost mluvit po dlouhé době česky, což mě velice potěšilo a zpátky k našemu stánku jsem se vracela s pusou od ucha k uchu:-) Tím ale končí růžové období této taškařice, další den mi totiž byly z tašky odcizeny mobil s fotoaparátem a především s peněženkou, kde jsem měla veškeré doklady, takže jsem zbytek pobytu strávila obvoláváním nejrůznějších lidí a institucí...
Teď je už vše naštěstí v pořádku, zítra se zrovna chystám vyrazit do Prahy pro nový občanský průkaz.
Myslím, že na tenhle výlet nikdy nezapomenu, každopádně je to další zkušenost...c´est la vie:-)

Helena z Německa

Iran

Už jsme se zase nějakou dobu nezapojili do dění...takže přidávám článek o našem cestování v Íránu:

Jestli někomu uniklo, jsme dobrovolníci v Arménii takže do Iranu je to kousek. I když nás od toho v host. org. odrazovali (Alžbět vzpomínáš?). Nakonec (jak jsme předpokládali od začátku) jsme byli rádi, že jsme se pro tento výlet rozhodli - lidi tam jsou hodní a ochotní, je tam spoustu krásných míst k vidění a připadali jsme si po celou dobu bezpečně :)

Víza jsme získali celkem jednoduše (po zaplacení 85euro a asi 6-ti návštěvách ambasády :))

Kdy: 2.-19.1.2012
Co: Tehran, Kashan, Esfahan, Yazd, Shiraz, Persepolis, Tehran
Cesta: přímý autobus Yerevan-Tehran, 24hodin, 44euro (nakonec tam i zpět)
Specialitky: holka na veřejnosti šátek na hlavě, dlouhé rukávy a nohávy, v mešitách chador (hábit od hlavy až k patě), toman nebo rial (to si zaslouží zvláštní kapitolu)

Politická situace:
Bohužel v Iránu, jak je známo nepanuje zrovna ideální politická situace. Co jsme zjistili z rozhovorů s místníma ani oni nejsou v žádném případě spokojeni. Bohužel po většinu cesty jsme se pohybovali ve větších městech, kde je jiná situace než na venkově a menších městech, kde lidé žijí tradičnějším způsobem života (jsou i více věřícími). Co se týče mladé generace ve městech ve většině případů jsou s režimem nespokojeni a chtěli by změnu. Dokonce i opravdu věřicí šlověk nám řekl, že nechápe, proč má vláda někoho nutit nosit šátek a nutit mu náboženství. Na ulicích větších měst je často vidět ležerní nošení šátků, jen aby neporušili zákon. Bohužel změna je složitá, protože reálným vůdcem není prezident, ale náboženský vůdce, který není volen lidem a ve funkci je do své smrti, kdy ho nahradí další.

Pokud si chcete přečíst víc: http://armenie-evs.blogspot.com/