Vítejte na blogu evropských dobrovolníků a dobrovolnic, které vyslala YMCA v ČR!

pondělí 31. října 2011

Khor Virap

V neděli jsme výletovali do Khor Virapu:

The Khor Virap (meaning «deep dungeon») monastery is one of the most popular tourist destinations in Armenia. It stands before the snowcapped flanks of Mount Ararat offering a spectacular view of the mountain, the national symbol of Armenia.
It is where Grigor Luisavorich (St. Gregory the Illuminator) was imprisoned for 13 years. To this day you can visit the underground chamber he was imprisoned.
The large St. Astvatsatsin church at Khor Virap was built in the 17th century and is typical in design, but with a lack of virtually any decorative carving or elements. It is located in a fort like complex with a nice courtyard.
Výlet začal pro nás celkem typicky (jak by někdo řekl), protože jsme se trochu ztratili už v Jerevanu a nebyli jsme schopni úplně přesně určit, kterým směrem se máme vydat. Zjistili jsme, že rozhodně nestojíme někde na okraji města tak jsme začali stopovat (třeba nás aspoň někdo hodí za město). Zastavil nám chlápek (s nejlepším smíchem na světě) s kamarádem... Překvapením pro nás bylo, když jsem se ho zeptala kam mají namířeno a on řekl, že vlastně nikam, jeli jen po Jerevanu, ale když jsme řekli že jedem do Khor Virapu rozhodli se že si udělají s námi výlet - odvezli nás tam i zpět. Takhle se stopuje!!! :)) a navíc máme nového kamaráda

neděle 30. října 2011

čaute dobrovolníci! to jsem ráda, že se nám to tu docela rozproudilo:)
Moniko, jsem ráda, že si EVS užíváš a jsi pořád tak pozitivně naladěná!
Katko a Tome, nějak jsem nechápala, proč v tom projektu bylo několikrát zmíněno, že se budete učit cestovat mhd... tak teď už to chápu:) to musí být teda něco! já kolikrát nestíhám už z pražské dopravy, tohle bych asi nedávala:))) jsem ráda, že už jsi, Katko, zdravá! v té nemocnici to vypadá docela pohodově, i když věřím, že to sranda nebyla, ale je zase fajn, že tam s tebou mohl být i tom...
tady máme teď takové ty typické podzimní pošmourné dny, ale díky vám a vyprávění z dálek je to snesitelnější;)
Ať se vám všem daří a brzy zase napište!

čtvrtek 27. října 2011

Nemocnice a arménský tanec


Nejsme tu ani měsíc a už jsme zažili, co někdo nezažije za celé EVS - byla jsem v nemocnici. 
Byly to jen 3dny, ale stejně nuda!

Nebylo mi úplně dobře už nějakou dobu...nakonec jsem se rozhodla jít k doktorovi (i když se mi fakt nechtělo - kdo by chtěl jít k doktorovi, natož v cizině). Všichni říkali, že to bude asi jen z nachlazení - chyba - zánět močových cest + bakterie v žaludku (nebo něco takového). Nona z naší hostitelské org. šla s námi, což se nám hodilo, protože anglicky mluvícího člověka by tu člověk pohledal. Moje doktorka anglicky uměla, ale aby se k ní člověk dostal musel absolvovat asi 3hodiny čekání, řešení,... (prostě jako v Čechách). Skončila jsem tedy v nemocnici na 3dny. Byla to nemocnice pro děti a adolescenty, což bylo docela legrační, protože věkový průměr tam byl asi tak 7let + já :D
Nemocnice byla rekonstruovaná = celkem hezký pokoj, příjemné sestřičky (většina mluvila jen rusky a arménsky), měla jsem samostatný pokoj. Zvláštní bylo, že tam člověk nedostával jídlo, ale mohl tam s každým být ještě jeden (většinou maminy dětí) a ten se měl starat.

A teď k něčemu lepšímu:
Dostali jsme lístky od naší organizace na představení souboru, který tančí tradiční arménské tance. Odehrávalo se  to v Opeře, takže jsme kromě tance obdivovali i vnitřní prostory budovy, okolo které chodíme každou chvíli. Toto představení se prý odehrává každý měsíc i proto nás překvapilo kolik tam bylo lidí - včetně dětí a mladých lidí.

Ženy: dlouhé sukně až na zem, dlouhé copy, pomalé tempo, ladné pohyby, vzhledem trochu připomínaly princezny ze starých českých pohádek
Muži: vysoké boty, upnuté kalhoty, rychlé poskakování, případně pobíhání (často do kruhu)
Některé části na nás působily dost komicky. Představení trvalo 2hodiny bez přestávky, takže ke konci už jsme z toho byli celkem unavení. Ale zážitek to byl každopádně pěkný.

úterý 18. října 2011

Začátek a první postřehy


Ahoj všichni,
rozhodli jsme se něco napsat na tento blog a potěšit tím Alžbětu :) Uvidíme, jak budeme přispívat v budoucnu...píšeme i vlastní blog: http://armenia-evs.blogspot.com

NĚCO O NÁS:
Katka a Tom - Yerevan, Arménie - 9 měsíců (přílet 1.10.)

Náš projekt je Zatik Orphanage house: http://www.huj.am/evs/evs8.html 

PRVNÍ POSTŘEHY:
MĚSTO

Centrum města je celkem hezké - všude nové budovy, které byly postaveny po zemětřesení. Je relativně malé takže se dá přejít v pohodě pěšky (asi tak jako v Praze, spíš menší). Většina budov a jiných staveb v centru je postavena celkem vkusně (není to ultra-moderní jako mrakodrapy nebo tak něco).
Okolí jsou paneláky nebo domy - prostě sídliště jako v každém jiném velkém městě.
DOPRAVA
Všude přítomný chaos: troubící auta, motající se mashrutky, auta jezdící někdy na červenou, lidi přebíhající silnici i v místech, kde by to neYerevance ani nenapadlo (např. 3 pruhy oběma směry přes den milion aut a totální chaos, nemůžu se nezmínit o tom, že je tam i podchod, kterých chodíme my....je to sice zdržení asi o 10vteřin...). Je zcela běžné, že auto z pravého pruhu odbočuje doleva a naopak, na většině světelných křižovatek je dokonce dovoleno zatočit až do protisměru a kde není tam to lidé stejně dělaji.
''Jet, co nejrychleji. Každých pár sekund přejet z pruhu do pruhu. Troubit, co to jde.'' To je mantra místních, když sedají za volant.
Mashrutky: dodávko-minibusíky, kam se vejde tak 12 lidí na sezení + nespočetně na stání. Cena za jednu cestu - nezáleží na tom jak dlouhou - je 100dramů, což je v přepočtu asi 5Kč. Mírná nervozita nastává ve chvíli, kdy má člověk vystupovat, protože musí rozeznat místo a ještě řidiče oslnit kouzelných slovním spojením pro zastavení ([kangarůn k-pahek]....jednou stejně řeknu Kangaroo párek :)).

BYDLENÍ
Bydlíme v šesti, což není samo o sobě problém, prtž pokoje jsou celkem prostorné (3pokoje+obývák+kuchyň), problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se někdo rozhodne jít sprchovat (výhoda sprchového koutu a záchodu v jedné místnosti).

ARMÉNŠTINA
Docela pěkně znějící, ale složitý jazyk. První problém nastal okamžitě - písmena jsou směs jakýchsi obrázků, které nedokážeme přesně od sebe rozeznat. Pomalu se učíme nová slova, spojení, čísla, písmenka, chodíme na lekce arménštiny....snad se naše znalosti rychle budou zlepšovat. Výhodu tu ovšem jako Češi máme, protože většina lidí mluví i rusky. Komunikujeme tedy rusko-arménsko-anglicko-česky-nohama a rukama.

PRÁCE
V práci se pořád ještě rozkoukáváme. Začínáme mít přesnější představu o tom, co tu vlastně budeme dělat - je to hodně o naší kreativitě, což je fajn, protože nám nikdo neříká teď tohle, pak tamto.... Děti jsou skvělé, i když některé odtažité, ale to se snad časem zlepší.

Ahoj Alžběto a ostatní EVS dobrovolníci!
Doufám, že se máte stejně fajn a poznáváte prima lidi, jako já v Holandsku. Už mám za sebou on-arrival training. Měli jsme ho měsíc a pár dní po příjezdu, v Arnhemu. Všechno perfektně fungovalo. Nyní mám přátelé skoro po celé Evropě :-) Pro mě je EVS zkušenost k nezaplacení. Jsem moc ráda, že si mě Atlantic Bridge vybrala, resp. John a jeho kolegové :-) Přeji všem úspěch, hodně pozitivní a přátelské atmosféry, hodně pěkných zážitků a zkušeností k nezaplacení. Písnu zase za měsíc, jelikož teď jsme všichni hodně busy.
Totsins uit Kruiningen

čtvrtek 6. října 2011

K čemu to je?

Milí dobrovolníci, milé dobrovolnice,
ráda bych vám představila náš a hlavně váš nový blog! Vytvořila jsem jej, protože mám často pocit, že po odjezdu doborovolníci zapomínají na svou vysílající organizaci a pro mě je tak dost obtížné získávat od vás informace. Myslím, že touto cestou se nám bude komunikovat snadněji a snad i pro vás to bude zábava! Myslím, že je zajímavé vidět, co dělají dobrovolníci na jiných projektech a moci s nimi sdílet svoje radosti a starosti... Samozřejmě i nadále zůstávám dostupná i přes e-mail a telefon.
Budu ráda, když se nám tu budou příspěvky množit a alespoň každý měsíc si najdete čas a položíte si základní otázky, které s vaší EVS úzce souvisí... Mezi tyto otázky patří:
1. Co jsem se naučil/a za minulý měsíc nového?
2. Jak jsem se to naučil/a? Co mi pomohlo?
3. Kdo mi pomohl?
4. Komu jsem pomohl/a s učením nových věcí já?
5. Co se ještě chci naučit, dozvědět? Do kdy a jak se to naučím?
Prosím, abyste nechápali učení v klasickém slova smyslu jako biflování ve škole a z knih, ale jako neformální proces, jakým EVS má být. Ráda bych, aby vám tento blog pomohl v utřídění zážitků, zkušeností a nápadů, které během EVS získáte! Samozřejmě můžete psát o čemkoli a ne jen si odpovídat na tyto otázky! Ocením také fotografie, videa, prostě cokoli, co nějak vypovídá o průběhu vaší služby a může třeba motivovat ostatní zájemce o EVS... Nevyhýbejte se ale ani negativním zkušenostem, i ty nás mohou posunout dál a jsou důležité!
Těším se na vaše příspěvky!
Alžběta