Vítejte na blogu evropských dobrovolníků a dobrovolnic, které vyslala YMCA v ČR!

úterý 31. července 2012

Měsíční návštěva slovenských skautů v Gruzii







Na začátku července přijela parta slovenských skautů. Každý z jiné části Slovenska, každý z jiného oddílu, každý jiné povahy. Ale dohromady vytvořili velmi silnou skupinu, u které bylo potěšením být. Měli za úkol připravit program na tábor pro místní mládež, který zvládli s naprostou grácií. Táboru jsme se účastnili i my, dobrovolníci v Rustavi, já, Tomáš (ze Slovenska), Florian (z Francie) a Aiofe (z Irska). Takže jsme je mohli pozorovat při přípravách a přiučit se novým věcem. Tento tábor se nacházel v krásné přírodě, oblasti Kartli nedaleko Stalinova města Gori.
Nejsem skaut, a nikdy jsem v jejich přítomnosti nebyla.  Dokázali si poradit se vším, a chtěli to naučit i místní mládež. Už nyní mohu potvrdit, že jsou to silné osobnosti, všichni do jednoho. A zpětně mohu říci, že jejich poslání tady bylo splněno.  Nadšení pro skauting má většina z tábora. Doufám, že to bude mít pokračování a jejich nadšení nezmizí. Jejich hry byly zábavné, jejich workshopy naučné a děti si je hodně oblíbili.
Skauti jsou naprosto precizní ve všem, co dělají. Jsou čestní. A hrdí, že jsou skauti. Je to v nich už zakořeněné nebo se to lze naučit? Už jen dodržování pravidel je pro někoho velký problém.  Základní pravidlo týkající se kouření? Hm, pro Gruzii zdá se mi nadlidský úkol,vzhledem k tomu, jak tu bez rozdílu věku všichni, hromadně a neustále kouří. Není se čemu divit, krabička cigaret tu stojí okolo 3 lari. (2 lari je 1 euro).
Dozvěděla jsem se, že v Čechách je okolo 50 000 skautů, na Slovensku okolo 5 000. Rozdíl je dán historií a rozdělením těchto zemí, takže jsou tato čísla bezvýznamná. Dohromady je to hodně. Bylo by hezké vidět, jak tato čísla stále rostou. A to především v Gruzii, i když to bude ještě dlouhá cesta.










Přátelé z Gruzie






Jsem v Gruzii dobrovolníkem už téměř dva měsíce. Zatraceně rychlé dva měsíce. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, zažila spousty zážitků, viděla neskutečně krásnou přírodu. Ve chvíli, kdy píšu tento blog mě napadají pouze poznámky o místních lidech. Chování, charakter, myšlenky. Jejich myšlenky bych chtěla znát, snad jako nikdy. Nevím, co si myslí a jak to myslí. A v tom je ten kulturní rozdíl. Tento rozdíl se musí hlavně respektovat. Jinak jste ztraceni a víceméně zatraceni. Důležité je přijít na tento rozdíl. V Čechách existuje ironie a štiplavý sarkasmus, který tak rádi používáme. Včetně mě. Jsem expert na štiplavý sarkasmus. Občas jsem nepochopena, a to především zde :). Záleží na lidech. Gruzínci jsou tvrdohlaví, za každých okolností stojí za svým a nemíní od svého rozhodnutí slevit. Jen oni mají pravdu. Na druhou stranu jsem nepoznala milejší přátele. Jsou neuvěřitelně pohostinní a snaží se pro vás udělat nesplnitelné. Pro mě naprosto úžasné. Lenost je jejich oblíbená vlastnost. Ale pokud jim dodáte trochu motivace, respektive stačí naše přítomnost mezi nimi, a jejich akčnost nezná hranic. Pak se nestačím divit, co dokážou vymyslet. Díky conversation club jsem spolu s Tomášem a Ivou získala přátele, u kterých je jasné, že jim můžete věřit, udělají pro vás cokoliv, nic není problém. Tito přátelé mi zůstanou minimálně až do konce mého pobytu zde, tím jsem si naprosto jista. Postupem času získáváme další a další místní přátelé, za které můžeme být jedině vděčni. Nezáleží na věku. Důležité je velké srdce. A to místní rozhodně mají. A to je pro mě něco neuvěřitelného. Už nyní se obávám jet domů, za tu chvíli, co tu jsem, jsem si na tento přístup zvykla. Je kouzelné je pozorovat. Být jejich součástí.  
Libuše