Vítejte na blogu evropských dobrovolníků a dobrovolnic, které vyslala YMCA v ČR!

středa 4. prosince 2013

Mochalisebi Rustavši (Dobrovolníci v Rustavi - Gruzie)

Do organizace Georgian Youth for Europe v Rustavi se přivalilo k 1. říjnu hned sedm nových dobrovolníků, čímž dotáhli celkový počet na devět (včetně jedné služebně "starší" dobrovolnice z programu EVS a jedné Peace Corps dobrovolnice). Žijeme ve dvou sousedních bytech, každý vlastní pokoj, jak bylo přislíbeno, navíc byty jsou ve stejné budově jako kancelář organizace. Nás sedm EVS dobrovolníků je tak sebou navzájem vytíženo na plný úvazek. Pořád spolu. Letmo zavzpomínejme na středoškolskou matematiku, kombinatoriku, abychom se dobrali celkového počtu vztahů (dvojic), které mezi sebou máme. 28. To by bylo, aby se tam neobjevilo čas od času něco pikantního, případně ještě trošku ostřejšího...
Před odjezdem nás ve vysílajících organizacích vybavili nejrůznějšími křivkami adaptačních procesů: kulturní šok, neformální učení, bla bla, ble ble. Obdobně by se dala nakreslit i "křivka vztahů". První dny nasáváme energii z nových lidí. Pasivně čerpáme jejich zkušeností, sbíráme informace o jejich předešlém životě (přece jenom: je potřeba každého poznat, zbavit jej/ji ochranné slupky a trochu se mu/jí dostat pod kůži, když tu spolu máme strávit rok), všechno je tak svěží, tak úžasné, tolik nových zajímavých lidí, které prostě chceš zahrnout do svého života! Všichni tak spontánně kreativní, tolik dobrých hlubokých nápadů, žili snad na všech místech světa a mluví všemi jazyky. Wow. Společně objevujeme divy této bizarní země. Hej, taky Vás tak děsí ty děti, co říkají dospělých chlapům "mama"? A myslíte, že toaleťák je exotický stejně jako třeba banán, nebo obsahuje kousky zlata, nebo proč je, sakra, tak drahý? A mléko těch krav, které se pasou úplně všude (těžko říct, co v té vyprahlé zemi můžou najít), se jako monopol odvádí obrovským podzemním potrubím nějakému mléčnému magnátovi? Situace jak vystřižená z utopie. Všichni jsme Alenky v říši divů. Společně píšeme příběh.
Sdílení prvních dojmů s lidmi, kteří přišli z podobných podmínek a ve stejný čas, je naprosto nenahraditelné. Jeden snadno nabude dojmu, že se v něčem takovém nemůže adaptovat, že po tom ani netouží, že jazyk je fakt super divný, že to moje prachobyčejné vzezření budí nějak víc pozornosti, než bych si byl/a býval/a přál/a, že když už do čtvrti zavítá voda, kufry si sbalí plyn a na líbánky s sebou vezme i elektriku. Člověku se nějak rozplynou základní stereotypy fungování, nechápe gruzínské časové jednotky, ani proč jednou platí za rajčata půl lari a podruhé dvě a půl; mechanismus fungování světa, jak jej každý dosavaď znal, se pak totálně rozkládá, když si uvědomíme, že tady neslouží internet člověku, ale člověk slouží internetu. V takových chvílích je nedocenitelné, že jsou všichni stejně naladění a že vysokofrekvenčně nadávají. Tak jak zpočátku sdíleli nadšení, tak později sdílí i rozhořčení nad drobnostmi. A furt je to sranda, poněvadž jsou to jen malichernosti.
Později přichází uvolňující fáze, kdy už Vám nepřijde tak nemožné se s některými věcmi ztotožnit, navíc je to tak nějak potřeba, chcete-li tu prožít skvělý výživný rok! Po pár týdnech jste už maličko zajetí v každodennosti, už si nepřipadáte jako mimozemšťané a ja na čase začít žít "gruzínský" život, pakliže už jste pobrali základní set kulturních informací a hlavně: okoušíme ho na vlastní kůži. Tuhle fázi bych definovala následovně: pokud jede maršutka nebo taxík méně než stovkou, začínáte být nervózní, proč to šofér tak vleče, nejsme na výletě, že? Přestává mě zajímat, že v Evropě by trasa vzala hodinu, jednou jsme v Gruzii a tady to vždycky vzalo jen dvacet minut! Druhý signál je, že začínáte rusko-anglicko-gruzínsky smlouvat ceny na trhu a jste nepříčetně šťastni, když Vám ze třiceti lari sleví na dvacet osm.
Nicméně v této fázi osamostatňování začínáme být trochu kritičtí sami k sobě a ke svým evropským souputníkům: jsme furt spolu, víme všecko o rodině, studiích, cestách, vytvořili jsme si jakýsi obrázek o té které osobě, troufáme si říct, že ji jakž takž známe, pro tento okamžik jsme vyčerpaní ze sebe, na překonání některých předsudků, představ, bloků pozitivních či negativních ale potřebujeme víc času; zjistit, jak vytuněné jsou naše osobnosti, takže prozatím si není co nového nabídnout. Začne to být tak trochu nuda: tibetský mlýnek, zrcadlo, touha po osobním prostoru, žádný nový vklad, nedostává se nám už tolik nových informací, ani náš společně trávený čas už není tak úžasný, tak vzácný. Nejvyšší čas vymýšlet spory!
Najednou všecko vnímáte jinak, jako když Vás skolí chřipka, všecko je nějak intenzivní, protivnější než dřív, ten mluví moc nahlas, ta je hysterická, ten je moc asertivní, ta zas málo, ten mi jí můj chleba, ta chce končit párty moc brzo, ten je moc divoký, ta k uzoufání milá...
Jet na On Arrival Training po téměř dvou měsících dobrovolnictví zní docela směšně a taky se tak k tomu většina staví. Leč Gruzie je protkaná překvapeními, a tak není zas tak velké překvapení, když Vás něco ne/mile překvapí. Není úplně mimo mísu účastnit se takového tréninku až poté, co nasbíráte zkušenosti, až když máte ustálené potíže, se kterými se denně potkáváte a nemáte tušení, jak s nimi zacházet. Víte, na co se ptát a hlavně zjistíte, že existuje "normativní" sada problému, kterým v Gruzii evropští dobrovolníci čelí. Trenéři přesně vědí, jaká řešení Vám můžou nabídnout a jak nám tyto návrhy "po evropsku" prezentovat, všechno je zase víc jasné, atmosféra tak familiární, sprcha s konstantní teplotou vody osvěží ducha individua i celkově ducha starých dobrých dobrovolníků z Rustavi.

Přichází prozření: jsou už cosi jako rodina, dostali se pod kůži a jednoduše s nimi počítáte v dobrém i zlém. Znáte ten pocit, když je Vám někdo tak blízký, že cokoliv, co udělá, letmý pohled, jedno slovo, drobné gesto Vás učiní extrémně šťastným, nebo naopak extrémně smutným? Tak to jsou moji spoludobrovolníci, moje rodina.  

čtvrtek 7. listopadu 2013

Ahoj! Zdravím všechny EVSáky a chtěla bych vyzvat ty, co nám sem ještě nic nenapsali nebo nenapsali dlouho, aby se podělili o své zážitky!!! Jsem moc zvědavá, jak se vám na projektech daří, co vás baví, nebaví, s čím se potýkáte a co vás těší.
V Praze máme na listopad krásně teplo, beru to jako satisfakci za léto, kdy jsem byla pořád v práci a měla plnou hlavu YMCA Europe Festivalu. Teď si užívám o poznání klidnější období a zároveň se chystám na mateřskou - pro ty, kdo zůstávají na projektech ještě příští rok je asi podstatná informace, že projekt s vámi dokončí za Ymku už někdo jiný... :) Kvalita spolupráce, jak doufám, zůstane zachována;)
Přeji hezké dny všem!
Alžběta

čtvrtek 30. května 2013

Kazbeg 5033m (Georgia) – unconquered
It was my georgian dream since I´m here. Reach the top of Kazbeg, biggest mountain in Kazbegi. It means not go just to this beautiful monastery. But still continue up and up and up somewhere in the hell. It was very difficult and because isn´t season yet, snow was everywhere, and more and more. And weather colder and colder. But perfect challenge for me. So bad weather doesnt exist, just bad clothes J. And I was ready for it. Unfortunately not my lungs. On the way to meteo station I needed one more for good breathing. I made five steps and then just stop and tried to breath. Sometimes I could make just two steps and stop. Plus I had heavy bagpack and sank into the snow all the time. Great walk. At one moment I was thinking if I can lie down to the snow and wait for I dont know what. But can you imagine stand up with this damned heavy backpack which was more and more heavier? I had to walk and silently curse which stupid idea I had. This meteo station is in 3700m with amazing view on Kazbeg. We cooked dinner and we were thinking about next day. It was hard for me to say but I had to admit that on the top I cannot go because of my breathing, I felt good just probably I have lungs full of georgian wine or I dont knowJ. I needed one more day for acclimatize but we didn´t have. So, next day I stayed in meteo station and my czech colleague went alone early morning. Anyway I had nice day. In meteo station in the morning stayed just one guide and me. Guide came wake me up if I want tea. So, he prepared for me very nice breakfast. He didn´t know english than we had to talk in georgian or russian. I guess, I have better georgian than russian. We were sunbathing in front of building because was very nice weather. And he had idea if I can teach them (4 guides who work on this basic camp) english, that they will pay me. Actually it was good idea, I liked it. But idea as I have to climb to meteo station again and again, I changed very quickly my opinion. And because I waited all day for my colleague, I had idea to teach this guide while I was there. So at the end I joined pleasure and useful. And it was fun. Then others georgians came and I had the strongest chacha ever. My colleague successfully returned from the top after 11 hours totally exhausted but happy. And I could just jealous. The same day we went back to village. It was more terrible than climb up. Never ending trip when we had to go down. Oh my god! In one day I fell down because of stones three times.

Still it was amazing trip but! 
I have to go back and this mountain conquer.
                                                                                                                        Libuše Z.


úterý 19. března 2013

Spanish Youth Exchange


Aaaaaa, omlouvám se všem, kdo čekají na moje novinky, no asi tak od 20.2. a celý týden před tím, byl ve znamení chystání zahraniční výměny se Španělskem z domovského sboru Josého. No a co se stalo 20.? Šťastlivě přijeli, aj přes to, že cestovní kancelář, přes kterou letěli stávkovala, no naše Španěli nezastavila! Ve středu v podvečer přijeli ke kompasu, kde si složili věci a vydali se hned do termálních koupelí v Rajeckých Teplicích, to abychom jim aspoň ten první den připomněli jaké to je být v teple, protože ty další to už nehrozilo :D Vyhřátí z koupelí, aneb lázní, jsme je rovnou vzali do klubu (bylo kolem jedenácté), kde nás čekaly pizzy. Ve čtvrtek čekala na naše Španěli prohlídka města a po vydatném obědě pro většinu španělská siesta, no pro některé to byl spíše čas zkoušky kapely. A večer na dorostu si pro nás tuším Lina připravila program. V pátek ráno jsme měli výchovný koncert, kde hrála právě kapela napůl složená ze Slováků a napůl ze Španělů. Byla jsem až překvapená jak jim to superně znělo. A kolik děcek ze škol přišlo. Bylo to úplně parádní, fakt nechápu, proč nám takovýhle koncerty neorganizovali, když já chodila do školy!! No a večer KECY. Téma zombies, které měl opět José a předcházel mu další koncert, videa apod :) V sobotu jsme si trošku pospali, ale kolem desáté vyrazili směr Banský Bystrica, kde noXcuse mělo hrát na baptistické konferenci. Před tím, než jsme tam dojeli, jsme objednali Španělům v kolibe typické slovenské jídlo/a. Jmenovalo se to sedlácký talíř, myslím, a byly tam halušky, bramborové placky a pirohy. Po příjezdu do BB,  a cesta byla fakt vtipná!!, jsme vyšli se na obhlídku městského centra, ale prostě klidně jsme se mohli jít jen projít, protože Španělům úplně k radosti stačilo to, že tam byl sníh - trochu jsem si připadala jak se školkáčkama na procházce :D A začalo nám do ho pršet, tak jsme se radš vrátili na koncert, který začal o hodinu později než měl, pro Slováky nezvyk pro Španěli norma.. Byla to ale sranda, jsem si přišla, jak kdybychom byli podplacený publikum noXcusákům, ale koncert byl moc fajn. Po jeho ukončení se sbalila aparatůra a jelo se rovnou na mládežku zpátky do Žilinky, kde nás před tím čekala každého bageta. Výjimečně měly chvály noXcuse. A že to teda byly chvály!! To je tak, když člověk na mládeži není zvyklej na ozvučený chvály. Tému měla Naďka: Racio vs emoce to taky bylo moc fajn, i když docela dlouhé, když se to muselo celé překládat. A po mládeži jsme ještě vyrazily do Voyage na pivo z čehož se vyklubala pěkná pařba! Radši to nebudu rozebírat, ale někteří překvapili!! V neděli shromko a po obědě v Escepe, který nám Evka připravila, hurá na španělský camp. Tak jestli e-camp býval vždy super atmoška a všechno, tak tohle mě neuvěřitelně překvapilo!! Španělé jsou ještě šílenější než Američani!! Asi proto, že v noci nespí... stačí jim jejich siesta po obědě. Nebo aspoň tak na mě působili. No pravda i já, co chodívám spávat v deset, jsem chodívala až ve dvě, takže jde vidět, jak bylo super :) No, ale ve středu odjeli :((((( 


Aaaaa, my apologize to everyone, who is waiting for any news from Žilina, well since February 20 and whole week before we prepared our youth exchange with Spain from the home church of Jose. And what happened on 20th? They safely arrived, even though the travel agency was striking, well it did not stop our Spanish friends. On Wednesday they came to Kompas, accommodated themselves and headed right to Rajecke Teplice – spa. To remind them what is warmness, because in next days there was nothing like that in plan. After that we went to club for pizza party (it was about 11 pm). On Thursday we had sight-seeing tour and then after great lunch most of Spanish had their siesta, but some of them had to practice like 6 hours with band. And in the evening teenage meeting where Lina had a talk. On Friday there was educational concert, it was so great. There was band half from Slovakia half from Spain and they were just awesome. I was so surprised how many students came and also I was so jealous of them. Why we did not have anything like that when I was student!! And at the evening KECY. The topic was zombies, Jose was talking, and there was also concert, videos etc :) On Saturday we went to Banska Bystrica, where noXcuse had concert at one baptistic conference. During the travel, which was really funny, we stopped in koliba (typical Slovak pub) where we ordered typical Slovak food/s. It was called farmer plate and there were three typical Slovak meals (halušky, bramborové placky, pirohy). After our arrival to BB we went to see a city center. But we could had also gone just for the ordinary walk because for Spanish all they needed to have fun was slow, so I felt like with kids from a kinder garden :D When it started to rain we went back for the concert of noXcuse which started one hour later – normal for Spanish weird for us…. It was fun even though I felt like noXcuse brought also their own funs. After concert we went straight to the youth group meeting. Where Franch loafs was waiting for us. Naďka had a talk: Racio vs emotions. It was great – long because of translation but good. NoXcuse had worships and it was so awesome, well I think mainly because we are not used to have band for our regular youth groups. After youth group we went for beer to the Voyage pub – it was more party with dancing than just drinking beer but I will rather not to talk about it more. But some of us surprised!! On Sunday we went to church and after lunch in Escape we went to Spanish camp. And I have to tell you – if e-camps are super awesome with this special atmosphere this was even better what really surprised me!! I think Spanish people are even more crazy than Americans!! I supposed it was due to the fact they did not sleep at all. They just had their siesta after lunch and that was it. Well even me, who is used to go to bed around ten was going to sleep around two, so you can see how they influence me and how great time we had!! But they left us on Wednesday :((((( 

středa 30. ledna 2013

GLT in Slovakia


During the last weekend I had an opportunity to participate at one event named GLT (Group Leadership Training) Whole event was placed at the near village Terchová and we were living at cottage named Small Fatra. Accommodation was quite good even though the lower part of the cottage was really wet and cold, but after whole Saturday outdoor I think everywhere was warmer then outside. There were 23 of us, including people who were preparing food for us.  On Friday leaders introduced us the program and when we had thought we supposed to go to bed they gave us snowshoes and we went for a little walk to the mountains above the village. It was very nice and extraordinary to have such a trip during the night. Because when else you would go running it he field during the night, right? We went back about eleven thirty and fortunately leaders were so kind that they skipped the other program and we were allowed to go to bed. On Saturday as I said before we were outdoor whole day – building igloos. I have built igloo and slept in it before thanks to my experiences from Royal Rangers, where I went during my childhood and then was part of the leading team. But it was really interesting for me to learn how to built igloo correctly, but I would never thought about cutting snow blocks out of the snow and then building an igloo from them. It was really awesome experience, even though Swiss told us the snow is pretty bad for building anything. We interrupted our building twice – for food of course. There was one group in charge of preparing lunch for us. We had cheese fondue and then meet which we boiled in prepared broth + Miloš Myjavec brought us rise from the cottage. As a dessert we had chocolate fondue with fruits. We came to the cottage just to have time to take a shower before dinner. After dinner Janči had a talk about changes. It was very interesting for me, because, to tell you the truth I hate changes. But I am well aware of the fact we all need to know how to deal with them because they just filling our lives. As closure we had a short time of worships and prayers and then Magnificent nine pack their few things and went out to sleep to the igloos. I was not between them, so I will not try to describe how they liked the night, but when I remember how I had slept in the igloo I was really surprised how warm it was inside, at least as warm as to be able to sleep at night. Sunday morning was really tough. We had to wake up one hour earlier to have enough time to go to one mountain called Stoh. We have not made it to the top though, but it was nice trip. Even though just half of us went to the trip and other stayed under the mountain and sledged on the plastic bags. At the end we evaluate the whole weekend, to do all formalities.
To summarize it: I had a great time! Because it is not so usual to spent whole weekend outside with snowshoes on with so many great people and learn new skill can come handy one day.
You can see some photos below:


















středa 16. ledna 2013

Wonderful week / Nádherný týden


Last week was just awesome. I do not know why but all week I just felt so much joy that sometimes I wondered if it is even good for me. Otherwise it was just an ordinary week. Every morning I shoveled the snow and I am telling you it was interesting how much snow has fallen every day. I think it was more and more every day. But I am not sure, maybe I was just more and more tired. Then I "worked" at the office every day and in the afternoon I spent time in a club with young people. I did not have my English conversation because children had still their holydays. And I think mainly because of that they did not come to other activities as they usually do. So there were less people everywhere but we still had really great time at the teenager´s meetings and then on Friday I and girls from younger teenager group we went to visit one of their formal leader who has a baby now. We made hot-dogs and talk about our new year´s verse which we have tossed in the church last Sunday. It says that we have our sins forgiven but we should not keep this news just for ourselves but to talk about it with others. I think it was encouraging for all of us, to remember this thing what is so well known but so easily forgotten. Then we went to Spanish party at club where we learnt many funny things about Spain, played their crazy games etc. On Saturday I had cleaned a house and then I realized I was having nothing to do at all. Fortunately Tomáš saved me and invited me to the trip to a nearby tower ruins with him and his mum. It was great trip enjoying just the fact I could be outdoor in our beautiful nature which round Zilina. I came home just in time to get ready for youth group meeting, where we were talking about our new year´s verse again. At first we were talking about our personal verses. I have tossed, well not me but Evka have tossed for me verse from Lamentations 3:39 and I think it pretty much fits my situation. Then we talked about a verse which was tossed for the youth group. It says: I am Your servant; give me understanding so that I may know Your decrees. Majo had very interesting talk about it but very very long so at the end I was not able to concentrate at all. And Sunday was so full - lunch at Danka and Ajo´s, movie with girls at my home and then visit to the other Tomáš who is sick all week with Aďka, Dušan and Tomáš. 

Minulý týden byl naprosto super! Ani vlastně nevím proč, ale celý týden jsem cítila tolik radosti, že jsem si občas říkala, jestli to vůbec je zdravý :D Mimo to, to byl naprosto obyčejný týden. Každé ráno jsem odhrnula sníh, co byl před domem a řeknu vám, nevím jestli každý den nasněžilo víc sněhu nebo jsem byla jen víc unavená, ale každopádně jsem se ke konci týdne začala těšit na neděli, kdy mi končila odhrnovací služba. Dopoledne jsem pak trávila v kanceláři, kde jsem "pracovala" a odpoledne s lidma v klubu. Jelikož v pondělí tu ještě měli prázdniny, tak jsem neměla svou angličtinu a řekla bych, že díky tomu, že to byl první týden školy, tak lidi moc ani nenapadlo dojít na ostatní aktivity, ale s těma, co došli, jsme si užili kopec srandy, jako obvykle. V pátek před klubem, jsme zašly s holkama na návštěvu k jedné z bývalých vedoucích, která je momentálně doma a stará se o miminko, co se jí narodilo a tam jsme se bavily o veršíku, který pro naši holčičí skupinku vytáhla Lucka a kde se psala dobře známá  a často opomínaná věc o tom, že si nemáme nechávat pro sebe tu dobrou zprávu, která nás očistila od našich hříchů, ale máme o ní mluvit s lidmi kolem nás. No a pak nás v klubu čekala španělská párty, kde jsme se dozvěděli jo zajímavé věci o Španělsku :D V sobotu jsem dopoledne s hrůzou zjistila, že jsem stihla všecko uklidit už v jedenáct a mám  neplánovaně volný den! Naštěstí mě zachránil Tomáš, který mě i s jeho maminkou pozval na výlet na nedalekou zříceninu, takže jsem nemusela celý den sedět doma nebo se poflakovat po městě. Večer jsem šla samozřejmě na mládež, která byla jako obvykle moc dobrá, no tentokrát docela hodně dlouhá. Nejspíš hlavně kvůli tomu, že na začátku jsme se hodinku sdíleli, potom každý četl svůj novoroční veršík a mluvil o tom, co pro něho znamená a pak měl Majo slovo na novoroční veršík, co vytáhl pro mládež. Můj veršík, který mi vytáhla Evka je z Pláče 3:39 a myslím si, že na mě celkem sedí. Mládežnický veršík je ze žalmu 119:125 a Majo na něj měl hodně dobré slovo, nicméně ke konci jsem se přistihla při tom, že nejsem schopná se jakkoli soustředit. Neděli jsme měla nezvykle plnou. Ranní shromko, oběd u Danky a Aja, film s holkama a nakonec společná návštěva s Aďkou, Dušanem a Tomášem našeho druhého Tomáše, který byl už týden nemocný.