Jsem v Gruzii dobrovolníkem už téměř dva měsíce. Zatraceně rychlé dva měsíce. Za tu
dobu jsem poznala spoustu lidí, zažila spousty zážitků, viděla neskutečně
krásnou přírodu. Ve chvíli, kdy píšu tento blog mě napadají pouze poznámky o
místních lidech. Chování, charakter, myšlenky. Jejich myšlenky bych chtěla
znát, snad jako nikdy. Nevím, co si myslí a jak to myslí. A v tom je ten
kulturní rozdíl. Tento rozdíl se musí hlavně respektovat. Jinak jste ztraceni a
víceméně zatraceni. Důležité je přijít na tento rozdíl. V Čechách existuje
ironie a štiplavý sarkasmus, který tak rádi používáme. Včetně mě. Jsem expert
na štiplavý sarkasmus. Občas jsem nepochopena, a to především zde :). Záleží na lidech. Gruzínci jsou
tvrdohlaví, za každých okolností stojí za svým a nemíní od svého rozhodnutí
slevit. Jen oni mají pravdu. Na druhou stranu jsem nepoznala milejší přátele. Jsou neuvěřitelně pohostinní a snaží se pro vás udělat
nesplnitelné. Pro mě naprosto úžasné. Lenost je jejich oblíbená vlastnost. Ale
pokud jim dodáte trochu motivace, respektive stačí naše přítomnost mezi nimi, a
jejich akčnost nezná hranic. Pak se nestačím divit, co dokážou vymyslet. Díky
conversation club jsem spolu s Tomášem a Ivou získala přátele, u kterých
je jasné, že jim můžete věřit, udělají pro vás cokoliv, nic není problém. Tito
přátelé mi zůstanou minimálně až do konce mého pobytu zde, tím jsem si naprosto
jista. Postupem času získáváme další a další místní přátelé, za které můžeme
být jedině vděčni. Nezáleží na věku. Důležité je velké srdce. A to místní
rozhodně mají. A to je pro mě něco neuvěřitelného. Už nyní se obávám jet domů,
za tu chvíli, co tu jsem, jsem si na tento přístup zvykla. Je kouzelné je
pozorovat. Být jejich součástí.
Libuše
Žádné komentáře:
Okomentovat